Recyklace a další první malé krůčky
Velké korporace a další větší firmy mají udržitelnost již jako nedílnou součást strategie. V poslední době se ale udržitelně chová stále více menších firem, které nejsou až tolik svázány strategickými principy, ani nutně neprezentují svoje výsledky ve výročních zprávách či na webových stránkách. Chovají se udržitelně proto, protože to majitelé či zaměstnanci považují za správné. A někde to začíná u malých krůčků jako je třídění odpadu, recyklace, či omezení plýtvání. A pokračuje využitím ekologičtějších surovin a materiálů pro výrobu, obaly či kancelářský materiál a vybavení až po pečlivější výběr dodavatelů a partnerů.
Udržitelné používání energetických zdrojů
Prosazení udržitelnějších řešení nahrává i současná energetická krize. Rostoucí ceny nutí firmy přehodnotit možnosti využití alternativních zdrojů a mnohé z nich už začaly s modernizací výrobních i administrativních objektů. Osazování solárních panelů na střechy a fasády, tepelná čerpadla, rekuperační systémy nebo využití termostatů, přinášejí reálné úspory energií a přispívají k udržitelnějšímu fungování.
„Stále více firem zajímá, nejen kolik energie mohou ušetřit, ale i dlouhodobý efekt nových řešení. Častěji používají energetický audit, který jim ukáže reálné možnosti úspor, třeba i v netušených oblastech. Třeba jen správná regulace vytápění a klimatizace podle skutečných potřeb, důsledné vypínání elektrospotřebičů, využití vegetace nebo inteligentních technologií k zastínění prostor, mohou přinést výrazné úspory. Prosazují se stále více udržitelné technologie využívající přebytkové teplo, dešťovou i odpadní vodu. Pro racionalizaci vytápění, provozu klimatizací či osvětlení se využívají inteligentní čidla a další chytré technologie,“ říká Jiří Vágner z SSI Energy.
Udržitelnost v běžném provozu
Z hlediska udržitelnosti je jedním ze současných trendů také snižování využití chemikálií, které negativně ovlivňují životní prostředí i lidské zdraví. V mnoha oblastech nám usnadňují život – hubí škůdce a plevele, zpomalují hoření věcí, které nás obklopují, usnadňují balení potravin, umožňují nám snadno se zbavit nečistot a choroboplodných částic. Mnohé z nich ale představují také riziko – nedají se odstranit ze životního prostředí, mohou zamořovat vodu i potraviny a mít negativní vliv na zdraví. Mnoho firem však toto vnímá a nahrazuje tyto látky ekologickými řešeními.
„Při úklidu firemních prostor nebo péči o zeleň či likvidaci plevele ve svých areálech mnoho firem využívalo chemické cesty, které zatěžují životní prostředí i lidský organismus. Postupně ale přecházejí na řešení bez chemických prostředků. Například v interiérech čištění horkou párou odstraní nejen nečistoty a mastnotu, ale i choroboplodné zárodky a běžné bakterie, dokonce deaktivuje i obalené viry včetně koronaviru. V exteriérech pak škodlivé pesticidy a herbicidy zase nahrazuje prosté pravidelné zametání zárodků plevelů. Stále oblíbenější jsou také varianty využívající horkou vodu či vodu pod vysokým tlakem, které dokáží zničit i kořeny plevele a jiných nežádoucích rostlin,“ říká Lukáš Rom ze společnosti Kärcher.
Jak změřit, zda neškodím?
Současný přístup k udržitelnosti je širší – kromě dopadů samotné výroby nebo jiné činnosti sleduje i uhlíkovou stopu, nakládání s vodou a dalšími zdroji, ale i sociální rozměr, například genderovou vyváženost, úrazovost na pracovišti či investice do zaměstnanců. A v neposlední řadě také vztah k partnerům v ekosystému i celé společnosti.
„Při prosazování udržitelného chování se v současné době prosazuje jednotná metrika ESG. Jde o zkratku slov Environment, Social a Governance, tedy hodnot, které jsou zásadní pro udržitelný rozvoj. Pod enviromentální spadá vše, co se týká životního prostředí, tedy nejen uhlíková stopa, ale i nakládání s vodou nebo dopad činnosti společnosti na biodiverzitu. Pak je tu sociální rozměr, tedy jak daná společnost a její zaměstnanci mohou ovlivňovat společnost okolo sebe. Například: kolik hodin tréninku věnuje firma svým zaměstnancům, kolik úrazů mají, jaká je genderová vyváženost. A nakonec pojem governance, řízení, který označuje vztah vůči stakeholderům, tedy majitelům nebo regulátorům,“ vysvětluje Karel Kotoun, senior manažer ve společnosti Accenture a odborník v otázkách udržitelnosti.
Zdroj: ASPEN.PR
